Martin 596

[Martin 596]

Ahoj ve spolek,

Kappu Coupé 3.0 asi netřeba představovat a Vítka 4, který mě do tohoto kaufu tak trochu navezl, taky ne. Takže zbývá napsat pár slov o mé maličkosti. Jmenuju se Martin a momentálně bydlím v Jarošově v paneláku u přítelkyně, kousek od možná slavného, ale už dlouho zavřeného pivovaru. Plyne z toho nepříjemná skutečnost, a sice že nemám k dispozici dílnu ba ani garáž, ale v následující desetiletce se snad situace zase vrátí do normálu. Poté, co jsem pomalu, ale jistě vyrostl ze své Škody 1000 MB (18. série, srpen 1968) a víceméně i z přítelčiny Fabie II jsem se začal poohlížet po něčem, v čem bych neměl klaustrofobické pocity a celkem to i slušně jelo. A jelikož od malička vykazuju ochylky od normálu v tom smyslu, že mám tendenci jít proti proudu, velmi mně potěšily rady typu "Kup si folcvágna vole, to je držák" případně "Škoda teď hodně slevnila Octavie 1.4 MPi, mohl bys o tom uvažovat", protože se mi udělalo jasno v tom, co bych teď měl spáchat. Poslední dobou mi nehrozilo, že se utopím v nudné šedi běžné rutiny, tak proč si to ještě nespestřit, že. Od července do září jsem byl dlouhodobě v zahraničí, odtamtud jsem se vrátil se zlomenou kůstkou v nártu, takže celý říjen jsem bojoval s berlemi a sádrovou botou (po 3. pádu ze schodů se to nějak poddalo) no a v listopadu jsme pro ni vyrazili...

Původní podmínka byla, že chci třílitra v modré metalíze, s automatem a bílým interiérem. Skrytě jsem doufal, že se nic takového neobjeví a já v klidu vychladnu a dál se budu soukat za volant fabie. Jenže ono se objevilo, asi 3 dny poté, co jsem si tyhle požadavky stanovil - a už nebylo úniku. Od té doby nabral můj život zajímavý směr. Koupit a dovézt auto nakonec netrvalo jeden, ale skoro 4 dny. Abych nenudil, povyprávím možná příště. Ještě, dokud byla, chudinka, na převozních značkách, napálila to do mě spící učitelka a shrnula mi celý bok. Měsíc jsem čekal, než bude auto zase pojízdné. Pak jsem asi 3 týdny jezdil a auto mi začalo hořet od prasklého olejového filtru, takže jsem se užil svých 5 minut slávy na stránkách zlínských hasičů a pak zase dlouho trnul, jestli motor nevykrvácel přiliš a přežil. Žádná varovná signalizace se ke mně nedostala, asi proto, že shorela část elektroinstalace, nebo to prostě nefunguje a já to ještě nevím. Naštěstí, zdá se, motor přežil, elektriku jsme s Víťou popravili a já se teď vzpamatovávám ze šoku a každou hodinu se chodím dívat z okna, jestli se mi z pod kapoty zase nekouří. Zbývá ještě se poprat s kecama příbuzných typu "Vidiš vole, folcfágn, to je držák, ten by to neudělal" a snad se nám s mou novou kamarádkou podaří konečně vyrazit ke světlým zítřkům

M. 596

[Karel 6]

hezký povídání,a ještě k tomu znam drobné pointy

[Martin 596]

Ahoj Karle

No samotnou koupi jsem nechtěl moc rozvádět, abych někoho nevyděsil příliš dlouhou slohovkou. Rozhodně tím série zážitků asi neskončila .

Samozřejmě ti patří dík za noční diagnostiku a omlouvám se, jestli jsem byl od druhé hodiny ranní poněkud nerudný - už jsem moc moc moc chtěl být doma v posteli

M.

[Miroslav 541]

Vítej Je vidět že máš nejen kliku ale dokážeš si vybrat i den BLBEC Jestli byla koupě auta taky taková zábava jako tvůj článek,tak to sem napiš.Čtenářů je tady dost.
Ještě jednou vítej a přeju Tě hodně kilometrů a spokojenosti s Lancií =D>

[Vítek 4]

To teda byla

[Martin 596]

Tak jelikož mám trochu kopr, pokusím se teda rozvést co jsem už nakousl. Operace Kappa jsem se účastnil jako zelenáč a proto jsem byl z některých záležitostí poněkud... vykulený. Jelikož můj modrý miláček dlel v Augsburgu, Vítek kontaktoval Zbyňka 219 jakožto potenciálního odvozce auta s podvalem (původně jsem měl strach jet s tím 600 km po vlastní ose), který má zkušenosti s kupováním aut v Říši. Domluvili jsme se, že ráno vyrazíme z Klatov, což znamenalo vyjet od nás z Moravy o půl třetí ráno. Stejně jsme měli zpoždění, protože jsme vezli ještě krabici s díly dalšímu členovi klubu kamsi za Prahu - omlouvám se, že zazdím jeho identitu, měl jsem ještě období biologického spánku. Podstatné snad je jen to, že ačkoliv Víťa tvrdil, že je to jen kousek od dálnice, byla to spíš trochu větší zajížďka . Cestu od Plzně do Klatov si pro dřímání za volantem moc nepamatuju. Fabii naloženou sadou kol na Integrálu jsme nechali u Zbyňka a vyrazili VW transporterem s podvalem do Německa. Zpožděníčko ještě prodloužili němečtí příslušníci, kteří nás podezírali, že jsme Zbyňkovi zákazníci a chtěli mu dát pokutu za absenci tachografu. Cestou Zbynďa koupil Octavii, pro kterou vyřídil převozní značky a do Augsburgu jsme tak dojeli jako minikolona.

Z původního majitele se vyklubal Rus z Kavkazu, který byl zhruba stejně starý jako my, akorát tam studoval něco, co vypadalo jako střední škola. Čekali jsme až mu skončí vyučování, takže Zbyňova snaha dodržet časový harmonogram stejně vzala za své. Auto vlastnil půl roku a patrně neměl dost prostředků na to, aby ho udržoval při životě - mělo KO termostat, prasklou manžetu na levé poloose a svítila kontrolka airbagů (ta svítí doteď), jinak se ale zdálo, že všechno funguje jak má. Problém byl, že auto nebylo na původních kolách s tím, že za ta bude chtít příplateček a že pro ně musíme sjet zpátky do Mnichova. Zbynďa musel opět čekat, zatímco Vítek a já jsme s Rusem sedli do Kappy a jeli do Mnichova pro kola. Tato anabáze se nakonec protáhla na 4 hodiny, protože kola byla zamčená ve sklepě v paneláku, kde bydlel jeho strýc, ale ten pracoval na druhé straně Mnichova, takže jsme jeli pro klíče a zase jsme je vezli vrátit a přitom si pokaždé vychutnali pořádnou mnichovskou zácpu. Když jsme se vrátili zpět do Augsburku, byla už tma. Původní majitel vymyslel, že máme auto naložit na podval a že sepíšeme kupní smlouvu a doklady že mi pošle poštou, protože už mají na úřadě zavřeno. Na to jsem se cuknul, protože známému se stalo, že takto dovezl docela drahého Peugeota a pak ho rok rozprodával na díly, neboť původní majitel doklady nikdy neposlal. Mezitím Zbyňa už Kappu naložil na podval, takže byl moc rád, že ji zase musí sundávat. Naštěstí je v Augsburku docela levný Hotel Ibis, takže jsem tam vzal pokoj pro dva a domluvili jsme se, že tam s Vítkem přespíme, zatímco Zbyňa si naloží svoji Octavii i s převozníma značkama na podval a pojede s ní do Klatov - to už bylo 7 večer a 17 hodin poté, co jsem spal všeho všudy asi hodinku, takže jsem byl solidně KO. Zbyňa byl určitě velice rád, že čekal celkem asi 6 hodin v Augsburku, aby se dověděl, že pojede domů po prázdnu.

Prodávající byl poněkud zklamaný, když jsem na něj vybalil, že to hezky odhlásíme spolu, nicméně se všemi podmínkami souhlasil. Další den jsme se s ním potkali zase až po vyučování, někdy kolem oběda. Dopoledne jsme zabili tím, že jsme šli pěšky k jeho internátu, protože náš hotel byl pomalu na druhé straně města. Pak jsme zase šli pěšky na dopraváky, kde jsme auto odhlásili a dokonce jsem si dokázal vyřídit i převozní značky, i když mi němčina nikdy nešla a co do mě na střední přece jen kdysi dostali, to jsem už dávno zapomněl. Pak jsme zase šli pěšky zpátky a mě už docela dost bolel ten čerstvě odsádrovaný kotník, ale snažil jsem se to nést statečně. Na intru jsme konečně rukou sepsali kupní smlouvu, já předal prachy a dostal klíčky od auta a okolo třetí odpoledne jsme konečně vyrazili.

Kam? No přece do Českého Krumlova, protože tam Víťa sehnal sadu 16" disků, na které jsem měl v plánu obout zimní gumy. Dorazili jsme tam zase až po setmění a ještě se trochu zakecali s panem prodávajícím, kterému se Kappa na první pohled zalíbila. Na to jsme jeli ke Zbynďovi do Klatov, kde jsme do Fabie přiložili ještě sedačky z Integrály (zatímco v Kappě jsem měl naskládanou sadu letních kol a další 4 disky, z toho dva s pneumatikami), abychom mohli vyrazit směr Soběslav ke Karlovi 6, o kterém byl Víťa přesvědčený, že nás v pátek večer rád příjme, když po něm budeme chtít, aby nám udělal diagnostiku na motoru. Do Soběslavi jsme dorazili v 11 večer a než jsme si přátelsky pokecali, byly najednou 2 v noci. Teda já jsem asi moc přátelský nebyl, protože jsem se od středy těšil na domácí postel a ona už byla sobota ráno. Naštěstí se nakonec ukázalo, že ŘJ žádné větší závady neukazuje (nakonec bylo třeba akorát vyčistit škrticí klapku a poštelovat lanko plynu, protože klapka nešla otevřít nadoraz). Když jsem se ve 3 ráno těšil, že už konečně pojedeme směr Uherské Hradiště, ozval se Víťovi další kamarád s tím, že potřebuje nutně pomoc v Německu. Takže Kappa nakonec zůstala v Soběslavi, já přesednul do Fabie, kterou doposud řídil Víťa a vydal jsem se k domovu. Napájel jsem se při tom Red Bullem, poslouchal na plny pecky Lady Gaga a po prázdné dálnici na Brno jsem se řítil prostředkem podle středové čáry nepovolenou rychlostí jako správný pirát, protože mi bylo jasné, že dřív nebo později vytuhnu a chtěl jsem, aby to bylo až doma v posteli.

Nakonec jsem dorazil v 7 ráno a Víťa mi Kappu s velkou slávou přivezl až ten den v 11 večer. No a pak jsem se šel konečně řádně vyspat. Kupovat auta v Německu je, zdá se, dřina.

Touto cestou bych chtěl Vítkovi, Zbyňkovi i Karlovi poděkovat za pomoc, stejně jako Petrovi 405 za to, že mi na chvíli půjčil svoji Kappu 3.0 SW s automatem, což nakonec o koupi kupátka definitivně rozhodlo. Taky děkuju Ivě za to, že mi nabalila hodně svačinek, protože přišly vhod úplně všechny

P.S.: Celopu tu dobu jsem se nedíval do mapy a jezdili jsme jen podle navigace, akorát mi přišlo zvláštní, že všechna mi známá jihočeská města jsou tak blízko - Volary, Horní Planá, Český Krumlov, Prachatice, Bavorov, Volyně, Strakonice, Temelín, Tábor... A teď vidím, že ona zas tak blízko nejsou, ale zato jsem měl parádní noční exkurzi po Jižních Čechách .

[Dalin 580]

Gratuluju ke koupi =D> Přeju, aby po tom všem už jezdila bez problémů, nebo aspoň bez těch větších a hlavně bez nehod.
P.S. ta modrá je luxusnííí

[Martin 596]

Diky moc, vsem . Daline, ta tvoje cervena je taky hezka, Vita me s ni kolikrat predjizdel, kdyz jsem supěl za Zlinem do kopce na Breznici ve fabii... Do te doby se zhruba datuje zacatek meho zajmu o kupatka .

Btw. dneska konecne uzrala doba na serizeni geometrie a teprve ted je to naprosto luxusni svezenicko